Produktové klíče neuschováváme

Produktové klíče, případně poskytnutou dokumentaci po provedení analýzy a odeslání výsledků analýzy na Vámi poskytnutou emailovou adresu vymazáváme a neuschováváme v naší databázi. Do naší databáze zaznamenáváme pouze Vámi zadané kontaktní údaje. 

Více se můžete dozvědět níže, v zásadách zpracování poskytnutých údajů.

Zásady zpracování poskytnutých údajů

V případě, že Uživatel poskytne Poskytovateli služby osobní údaje, tyto jsou zpracovávány v souladu s platnou a účinnou právní úpravou, zejména v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, v účinném znění a nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále v textu jako „GDPR“). V souladu s čl. 13 a násl. výše citovaného nařízení poskytujeme Uživateli tyto informace.

Poskytovatel služby při poskytnutí služby pracuje s údaji, které mu dobrovolně poskytuje Uživatel, případně informace, které sbírají Statické cookies. Některé z těchto údajů můžou mít charakter osobních údajů. Poskytnutím těchto údajů dává Uživatel Poskytovateli právo tyto údaje zpracovávat. Váš souhlas umožňuje Poskytovateli používat vaše osobní údaje pro analytické, marketingové a personalizační účely, a proto je Poskytovatel oprávněn sdílet vaše data s partnery poskytujícími mu takové služby.

Správcem osobních údajů je Poskytovatel služeb (obchodní společnost PREDNY SLM s.r.o., IČ: 07972571, DIČ: CZ07972571, sídlem Veselá 169/24, Brno-město, 602 00 Brno, zaps. v OR u Krajského soudu v Brně v oddílu C, vložka 111197). Správce osobních údajů je možno kontaktovat na jeho emailové adrese: info@pkcheck.com

Osobními údaji jsou veškeré informace vztahující se k identifikované či identifikovatelné fyzické osobě, na základě, kterých lze konkrétní fyzickou osobu přímo či nepřímo identifikovat.

V rámci poskytování služby v režimu Základního ověření aktivačního klíče Poskytovatel zpracovává emailovou adresu Uživatele, která může mít povahu osobního údaje.

V rámci poskytování služby v režimu Pokročilého ověření aktivačního klíče a licence, může Správce údajů nad rámec emailové adresy Uživatele zpracovávat také osobní údaje, které jsou obsaženy v Uživatelem dodané dokumentaci.

Poskytovatel v rámci poskytování služeb Uživateli, zpracovává osobní údaje v rozsahu nezbytném k poskytnutí služeb, k zajištění funkcionality služeb a za účelem předcházení a řešení bezpečnostních incidentů, které by mohli omezit či znemožnit fungování služby.

V případech kontaktování Poskytovatele prostřednictvím emailové adresy, můžou být zpracovávány další údaje, které Poskytovateli poskytnete (např. jméno, přímení atd.).

Jako Uživatel máte právo požádat Poskytovatele o poskytnutí informace o zpracování jeho osobních údajů, právo na opravu nepřesných osobních údajů, právo na výmaz osobních údajů, právo na omezení zpracování osobních údajů, právo vznést námitku proti zpracování osobních údajů, právo na předání údajů jinému správci a právo podat stížnost u Úřadu pro ochranu osobních údajů, za předpokladu, že jsou jim tato práva přiznána příslušnou právní úpravou.

Pokud je zpracování osobních údajů založeno na souhlasu se zpracováním osobních údajů poskytnutém Uživatelem, má tento právo svůj souhlas kdykoliv odvolat.

Příjemci nebo kategorie příjemců osobních údajů budou Poskytovatel služby, jeho dodavatelé a poskytovatelé marketingových a analytických nástrojů. Společnost zpracovává vaše osobní údaje po nezbytnou dobu k plnění smlouvy a splnění zákonných povinností.

Právní základ pro zpracování osobních údajů je souhlas Uživatele (čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR); plnění smluvních povinností (čl. 6 odst. 1 písm. b) GDPR); dodržování zákonné povinnosti (čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR), oprávněný zájem čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR).

Více o podmínkách zpracování osobních údajů, si můžete přečíst v sekci Zásady ochrany osobních údajů.

Tým právniků

Za projektem Ověření produktových klíčů stojí tým právníků, který k poskytnutým datům přistupuje s ohledem na ochranu Vašich práv a oprávněných zájmů. Náš tým právníků dbá také na dodržování legislativy a judikatury k druhotnému softwaru, která je následující:

Legislativa a judikatura k druhotnému softwaru

Obchod s druhotnými licencemi je postaven na základě tzv. vyčerpání práva autora kontrolovat další prodej těchto licencí poté, co je již jednou prodal a dostal za ně zaplaceno. Tato zcela logická úvaha byla do právního řádu EU zavedena již v roce 1991 a nejedná se tedy o žádnou právní novinku.

Legislativní ukotvení v mezinárodním a evropském právu

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886

• Mezinárodní smlouva, která položila základ modernímu chápání pojmu copyright a jeho automatickému vzniku bez nutnosti registrace.
• V článku 2 vyjmenovává různé druhy publikačních či uměleckých činností, ke kterým se váže úmluvou poskytovaná ochrana.

Smlouva WIPO o právu autorském ze dne 20. 12. 1996

• Světová organizace duševního vlastnictví v čl. 4 o právu autorském stanoví, že: „Počítačové programy jsou chráněny jako literární díla ve smyslu čl. 2 Bernské úmluvy.“ a přidává je tedy mezi další díla, která jsou úmluvou

Směrnice 91/250/EHS ze dne 14. 5. 1991, o právní ochraně počítačových programů

• Článek 4, písm. C) stanoví, že: „První prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáním práva na šíření této rozmnoženiny v rámci Společenství s výjimkou práva na kontrolu dalšího pronájmu počítačového programu nebo jeho rozmnoženin.“

Směrnice 2001/29/ES ze dne 22. 5. 2001, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva

• V preambuli, v odst. 28, vymezuje Evropský parlament a Rada EU potřebu opětovného zdůraznění institutu vyčerpání: „Prvním prodejem originálu díla nebo jeho rozmnoženin nositelem autorského práva ve Společenství nebo s jeho souhlasem je vyčerpáno právo na kontrolu dalšího prodeje tohoto předmětu ve Společenství.“
• Zde je také akcentována intrakomunarita vyčerpání – právo autora kontrolovat další prodej za hranicemi EU stále trvá.
• Negativním způsobem pak vyčerpání kodifikuje v čl. 4, odst.2.

Směrnice 2009/24/ES ze dne 23. 4. 2009, o právní ochraně počítačových programů, čl. 4:

• Lex specialis ke směrnici 2001/29 se věnuje výhradně počítačovým programům.
• Nahrazuje směrnici 91/250/EHS, avšak zachovává kompletní textaci týkající se vyčerpání práva na kontrolu dalšího prodeje.
• Článek 4, odst. 2): „První prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáním práva na šíření této rozmnoženiny v rámci Společenství s výjimkou práva na kontrolu dalšího pronájmu počítačového programu nebo jeho rozmnoženin.“
• V preambuli zároveň zákonodárce vyjmenovává další důležité aspekty, a to např. nemožnost autora smluvně bránit pořízení rozmnoženiny oprávněným nabyvatelem:
• Odstavec 13): Výlučné právo autora zamezit neoprávněnému rozmnožování jeho díla by mělo vzhledem k počítačovým programům podléhat omezené výjimce umožňující pořízení rozmnoženiny technicky nezbytné pro využití programu oprávněným nabyvatelem. To znamená, že úkony spočívající v nahrávání a provozování nezbytném k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny programu a ani opravování chyb v rozmnoženině nesmí být smluvně zakázáno.
• Další důležitou poznámkou je pak absolutní neplatnost takových ustanovení ve smlouvách, která by znemožňovala uplatnění ochrany stanovené Směrnicí nebo výjimkami z ochrany, např. pro vytvoření záložní rozmnoženiny. Dle našeho právního názoru jsou tímto pokryty i situace, kdy je třeba ochránit samotné pilíře Evropského společenství, jako je volný pohyb zboží a kapitálu.
• Odstavec 16: Ochrana počítačových programů podle právních předpisů o autorských právech nesmí být na překážku tomu, aby byly v případě nutnosti uplatňovány jiné formy ochrany. Jakákoliv jiná smluvní ustanovení, která jsou v rozporu s ustanoveními této směrnice o rozkladu anebo s výjimkami ustanovenými ve směrnici o pořizování záložní rozmnoženiny nebo pozorování, studování nebo zkoušení fungování programu musí být tedy považována od počátku za neplatná.

Legislatiativní ukotvení v národním právu

Ani v České republice není vyčerpání práva na další šíření žádnou novinkou. Již v novém znění autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb.) byl tento institut přítomen, ačkoliv se právo vztahovalo výlučně na území ČR (šlo tedy o nacionální koncepci vyčerpání). Společně se vstupem České republiky do Evropské Unie se institut vyčerpání rozšířil působností na celé území EU – tvořící jednotný evropský trh.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském

• § 14, odst. 2): „Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území některého z členských států Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území členských států Evropské unie a států tvořících Evropský hospodářský prostor vyčerpáno;“

Judikatura Soudního dvora Evropské unie (SDEU)

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 3. 7. 2012, ve věci C-128/11 (UsedSoft GmbH/Oracle International Corp.)

• Rozhodnutí, které bývá označováno jako „přelomové“, vlastně jen potvrzuje pravidla platná již od r. 1991.
• Doplňuje je však o nezávislost existence fyzické rozmnoženiny – vyčerpání platí i pro rozmnoženiny stažené z internetu.
• „Článek 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES (…) musí být vykládán v tom smyslu, že se právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu vyčerpá, pokud nositel autorského práva, který udělil svolení byť i s bezúplatným stažením této rozmnoženiny z internetu na nosič dat, poskytl rovněž – výměnou za zaplacení ceny, která mu má zajistit odměnu odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny díla, jehož je vlastníkem – k uvedené rozmnoženině užívací právo bez časového omezení.“
• „Článek 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě dalšího prodeje uživatelské licence, který znamená současně další prodej rozmnoženiny počítačového programu stažené z internetové stránky nositele autorského práva, se druhý nabyvatel uvedené licence, jež byla původně udělena prvnímu nabyvateli uvedeným nositelem práva bez časového omezení a výměnou za zaplacení ceny, (…) jakož i každý její následný nabyvatel mohou dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2 této směrnice, a lze tudíž mít za to, že jsou oprávněnými nabyvateli rozmnoženiny počítačového programu ve smyslu čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice a že mají právo na pořízení rozmnoženiny stanovené v posledně uvedeném ustanovení.“

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. 10. 2016, ve věci C-166/15, Aleksandrs Ranks a Jurijs Vasilevičs

• Rozhodnutí potvrzuje závěry z případu C-128/11 a zabývá se možnosti pořizování a prodeje záložních rozmnoženin.
• V odst. 54 však odkrývá podstatný argument, který dává nabyvatelům tzv. druhotného softwaru jistotu možnosti užívání zakoupeného softwaru: „Jak společnost Microsoft uznala v písemné odpovědi na otázky položené Soudním dvorem, oprávněný nabyvatel licence k neomezenému užívání použité rozmnoženiny počítačového programu musí mít možnost stáhnout tento program z internetové stránky nositele autorského práva, jelikož uvedené stažení představuje nezbytné rozmnožení počítačového programu umožňující novému nabyvateli užívat tento program způsobem, ke kterému je určen(…).“

Judikatura členských zemí EU

Vzhledem k tomu, že povinnost implementovat znění směrnice do svých právních řádů mají všechny členské státy, lze zcela pochopitelně předpokládat, že je právní rámec institutu vyčerpání totožný ve všech členských státech EU a z tohoto důvodu by i národní soudy měly dojít k závěrům totožným se závěry soudů v jiných členských zemí EU. Judikatura ESD i BGH jsou konečná a nejvyšší soudní rozhodnutí. Je tak potvrzena „zákonnost obchodu s použitým softwarem“.

Rozhodnutí německé Vergabekammer Münster ze dne 1. 3. 2016, Az. VK 1-02/16

• Komora pro dohled nad veřejnými zakázkami (Vergabekammer) vykonává dohled nad nadlimitními veřejnými zakázkami.
• V rozhodnutí ze dne 1. 3. 2016 mimo jiné judikovala, že:
• Zadávání veřejných zakázek s odkazem na konkrétní typ smlouvy (např. SelectPlus) není možné, neboť je v přímém rozporu s požadavky na transparentnost a rovné zacházení.
• Software musí být specifikován jako produktově neutrální, tj. bez zadání konkrétních výrobců a produktů (natož úrovní slev nebo typů smluv).
• Nelze obecně poptávat ani „nové licence“, neboť se jedná o definici, která je neopodstatněná a vede k omezení hospodářské soutěže.
• Licence nové a licence „použité“ jsou totožné co do rozsahu funkcí i práv.
• V případě pochybností o rozsahu licencí se musí veřejný zadavatel ujistit, že získává objektivní přehled o poptávaném řešení a pozitivně vymezit co potřebuje – nikoliv odmítnutím druhotných licencí jako celku.
• Důkazy o deinstalaci a původu licence mají být zadány jako podmínky do zadání veřejné zakázky.
• Benefity „nového softwaru“ jako jeden produktový klíč nebo online portál pro správu licencí mají být definovány přímo v zadávacím řízení, a to výhradně produktově neutrálně.
• V zadávacím řízení nelze požadovat ani dodání určitým typem partnera Microsoft (např. LSP), neboť tím dochází k omezení hospodářské soutěže a zásadu otevřeného řízení a zásadu rovného zacházení.
• Jelikož zde není možný regresivní nárok výrobce, není možno argumentovat „rizikem“ při pořízení druhotného softwaru, zvláště pokud jsou tato „rizika“ vyřešena nejvyššími soudy.

Rozsudek německého Spolkového soudního dvora ze dne 17. 7. 2013, věc I ZR 129/08

• Soud mezi společnostmi UsedSoft a Oracle byl důvodem pro vznesení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie, které vyvrcholilo rozhodnutím C-128/11.
• V rozhodnutí pak mimo jiné judikuje, že na kupce „použité“ softwarové licence je třeba pohlížet jako na „oprávněného nabyvatele“, který je oprávněn k pořízení rozmnoženiny softwaru.
• Věc byla vrácena k prověření splnění všech náležitostí převodu licencí k odvolacímu soudu.

Rozsudek německého Spolkového soudního dvora ze dne 11. 12. 2014, věc I ZR 8/13

• Soudní spor mezi spol. UsedSoft a Adobe ohledně multilicencí.
• Spolkový soudní dvůr rozhodl, že vyčerpání práva na kontrolu dalšího prodeje rozmnoženin se vztahuje také na multilicence, umožňují-li rozdělení na několik nezávislých kopií softwaru.
• Dále se také soud zabýval „rizikem“ při užívání druhotných licencí. Výrobce nemůže užívání softwaru ani pořízení rozmnoženiny bránit a ani převod na třetí strany kontrolovat, neboť by výrobce mohl nepřijatelným způsobem bránit volnému pohybu zboží (výklad podle VK 1-02/16).
• Právním důsledkem je pak to, že výrobce nemůže mít vůči kupujícímu druhotné licence nárok na zdržení se jednání ani na náhradu škody (výklad podle VK 1-02/16).

Rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora ze dne 6. 7. 2000, věc I ZR 244/97

• Rozhodnutí se týká především vyčerpání práva na kontrolu dalšího prodeje u OEM licencí
• Výrobce softwaru nemůže uplatnit svůj zájem na skutečnosti, že programová verze nabízená za příznivou cenu se prodává pouze společně s novým počítačem tak, že od začátku uděluje pouze právo na užívání omezené na tento distribuční kanál.
• Pokud byla verze programu uvedena na trh výrobcem nebo s jeho souhlasem, je opakovaný přenos zdarma z důvodu vyčerpání práva na distribuci autorských práv bez ohledu na omezení obsahu uděleného práva na užívání.

Produktový klíč a softwarová licence

Produktový klíč je aktivačním klíčem, který má software pouze odemknout k plné funkčnosti. Bez softwarové licence je produktový klíč nepoužitelný z legálního hlediska. Softwarová licence je právo k užití softwarové rozmnoženiny, proto není potřeba obav pro zadání produktového klíče.

Mnoho z e-shopů totiž prodává produktové aktivační klíče nebo štítky CoA (Certificate of Authenticity) a ani se v popisu nesnaží dané skrýt. Takovým prodejcům je radno se vyhnout obloukem. Jak bylo vypátrano při zátahu proti nelegálním prodejcům na Aukru, obchodním zdrojem těchto prodejců jsou často tržiště typu e-bay. Tam se dostávají kradené klíče z dark-netu, MSDN nebo rovnou z různých KeyGenů (generátorů klíčů). V každém případě tyto klíče nejsou licencí v žádném slova smyslu, neboť nejsou nositelem licence. Zároveň postrádají řádnou dokumentaci a není u nich možno prokázat splnění podmínek vyžadovaných pro legální převod.

Podmínky pro převod licencí:

•  » Licence byly zakoupeny se souhlasem nositele autorských práv a byly plně zaplaceny.
•  » Licence byly uvedeny na trh v EU, EHS nebo Švýcarsku.
•  » Původní držitel zajistí odinstalování licencí a zamezí jejich použití (i v budoucnu).
•  » Licence nejsou omezeny časem (jsou trvalé).
•  » Na licencích neváznou žádná práva třetích stran.

V každém případě je vhodné se obloukem vyhnout všem „prodejcům“, kteří prodávají aktivační kódy, štítky nebo záložní média. Je to první známkou toho, že sami nerozumí problematice a pravděpodobně nebudou při vyžádání schopni doložit splnění žádné podmínky pro legální převod licencí. Velké množství různých prodejců přímo přiznává, že prodává „štítek“, „product key“ nebo „aktivační klíč“ a maskují se za „elektronické dodání“ (ESD). ESD distribuce opravdu u vybraných produktů existuje, ale nikdy ne tím způsobem, že zákazníkovi dojde do mailu aktivační klíč.

Dalším varovným signálem je příliš nízká cena. Na aukčních portálech lze snadno narazit na „Windows za stovku“ nebo „Office za 200,-“. Opravdu by oprávněný nabyvatel licenci prodal za tak nízkou cenu, která by těmto prodejcům mohla při tomto prodeji přinést zisk?

Za oprávněnost užití licence odpovídá vždy její uživatel. Proto je nutno brát s rezervou také tvrzení „prodejců“ o „právních zárukách“ nebo „převzetí odpovědnosti“. Papír snese vše, že? V prvé řadě je to vždy uživatel, který bude hradit závazky vzniklé z nelegálního užití softwaru. Teprve pak je možné domáhat se na tomto prodejci náhrady škody. Většinou se podobné případy u soudu táhnou několik let, pokud bude daný prodejce v době sporu ještě existovat.